Kazuistika 1
Manželé se rozhodli po deseti letech manželství požádat o rozvod. Původně se mělo jednat o rozvod dohodou, nicméně matka vzápětí požádala o svěření dětí (dcera 9 let, syn 6 let) do své výchovy a určení styku a výživného otci. Otec s tímto nesouhlasil a s odůvodněním, že chce mít stejný podíl na výchově dětí jako matka požádal o střídavou péči. Myšlenka rozvodu dohodu proto velice rychle vzala zasvé. Soud o výše uvedeném informoval OSPOD, ustanovil ho kolizním opatrovníkem, stanovil termín jednání, a požádal OSPOD o prošetření poměrů. OSPOD navázal s rodinou spolupráci a provedl pohovor s rodiči, nezletilými, provedl šetření v rodině, požádal o zprávu ze školského zařízení i od lékaře. Z výše uvedeného vyplynulo, že vztah mezi rodiči je dlouhodobě konfliktní, rodiče vzájemně manipulují děti proti druhému, což zejména syn snáší velmi problematicky, zhoršuje se jeho prožívání, chování i školní prospěch. Nezletilý byl vyšetřen v pedagogicko-psychologické poradně, kde bylo konstatováno, že vlivem rodinné situaci dochází k jeho traumatizaci. Byla doporučena spolupráce se střediskem výchovné péče v rámci rodinné a individuální terapie. Rodiče souhlasili, jak posléze zjistila kolizní opatrovnice, domnívali se, že by nesouhlas mohl zhoršit jejich postavení v rámci soudního řízení. Následně došlo mezi rodiči k dohodě, která byla při soudním jednání soudem schválena. Nezletilí byli svěřeni do výchovy matky, otci byl určen rozsáhlý styk a výživné. Již od počátku však ani jeden z rodičů nedodržoval soudem schválenou dohodu, krátce po rozhodnutí přestali docházet i na terapii. Oba rodiče se opakovaně dostavovali na OSPOD a uváděli do spisu informace, které měly druhého rodiče očernit a snížit jeho rodičovské kompetence. Otec tvrdil, že matka děti nabádá k nehezkému chování k jeho nové přítelkyni a pokud ví dopředu, že tam jeho nová přítelkyně bude, odmítá děti předat, matka uváděla, že otec se o děti nestará a hlídá je právě jeho nová přítelkyně, která však péči o ně naprosto nezvládá. Rodičům bylo doporučeno spolupracovat s mediátorem, spolupráce navázána nebyla, protože oba rodiče odmítli. Poté, co matka opakovaně neumožnila otci styk, informoval ji otec prostřednictvím svého obhájce o svém úmyslu podat návrh na výkon soudního rozhodnutí. Matka tuto situaci šla konzultovat do bezplatné poradny, kde jí bylo potvrzeno, že tento postup může otec zvolit a bylo jí doporučeno zvážit odmítnutu mediaci. Matka se rozhodla, že to zkusí, o čemž informovala otce, který souhlasil. Po několika mediačních sezeních vyšlo najevo, že schválená dohoda nevyhovuje ani jedné straně, zejména rozložení dní. Na základě těchto skutečností podali rodiče návrh na úpravu poměrů, jejíž znění OSPOD podpořil a soud následně schválil. Díky tomu se situace velmi rychle uklidnila, rodiče dokonce začali být ochotní vyjít druhému vstříc.
Zpracovala: Kristýna Schreilová z občanské poradny v Praze
Kazuistika 2
Když bylo Toníčkovi teprve 2,5 roku, byl vyšetřen psychiatrem kvůli nočním děsům a enuréze. Matka si opakovaně stěžovala na otce, že je na syna hrubý. Na oddělení SPOD a u soudu uváděla, že je nevhodné, aby se s ním otec setkával, protože kvůli němu syn trpí psychosomatickými obtížemi. Protože se situace dlouho nezlepšovala, otec i matka prošli psychologickými znaleckými posudky. V posudcích vyšlo, že u matky se vyskytují rysy nezralosti a mírný neuroticizmus. Matka má k bývalému manželovi negativní a ambivalentní pocity, její vztah k němu byl naplněn únavou, napětím a snahou o dominanci. Otec byl podle znaleckého posudku emočně plošší s centrací na vlastní úspěšnost s hypersenzitivním prožíváním. Syn pro něj byl zdrojem radosti a štěstí. Jeho postoje k synovi podléhaly náladovosti otce. Podvědomě byl patrný i jakýsi obdiv až idealizace bývalé partnerky. Otec si spojuje matku chlapce s pozitivními hodnotami. Byla pro něj symbolem domova, ale také konfrontací a vítězství. Vztah otce a Toníčka byl v KCD posuzován na základě pozorování společné hry otce s chlapcem. Hned při příchodu do KCD začal Toníček nepřiměřeně situaci křičet a nereagoval na utěšování od matky. Když se uklidnil, bez jakýchkoliv obav či vzdoru šel za otcem do herní místnosti. Oba se k sobě chovali velmi přirozeně. Toníček byl klidný a hravý. Chlapec poté opět bez úzkosti otce opustil. V KCD se rodiče následně dohodli na podporovaném setkávání (PS; varianta asistovaného styku). První PS neproběhlo, protože otec nedorazil. Zhruba měsíc poté byla v KCD uskutečněna tzv. „vztahová diagnostika“ Toníčka s otcem (projektivní metoda společné hry na diagnosticko-terapeutickém pískovišti a následné individuální rozhovory) ve zkrácené formě. Otec chlapce podporoval a rozvíjel nápady. Toníček byl veselý a hra ho bavila. Svého otce však měl ve svých fantaziích démonizovaného a opakoval negativistické výroky vůči otci, které byly nejspíše přejaté od vychovávajících osob. Ze „vztahové diagnostiky“ vyplynulo, že otec je matkou pro Toníčka natolik démonizovaný, že chlapec nebyl schopen vybrat pro otce jinou (než negativní) figurku. U Toníčka byla patrná potřeba chránit matku. K matce má ambivalentní vztah a narušenou citovou vazbu. Po nějaké době bylo uskutečněno několik PS Toníčka s otcem. Chlapec působil uvolněně a na setkání s otcem se těšil. Společně nakreslili obrázek, tatínka se dotýkal a aktivně zapojoval do hry. Po realizaci PS a opakované pozitivní zkušenosti s otcem chlapec naučené negativistické výroky o otci již neopakoval. Na individuální konzultaci otec vyjádřil přání střídavé péče o Toníčka, což následně postoupilo až k soudnímu řízení. Matka se setkáváním otce se synem nesouhlasila a další spolupráci bojkotovala, opakovaně se nedostavila do KCD na domluvené párové konzultace. Otec se cítil zájmem a bojem o syna vyčerpaný. OSPOD zpočátku sice zaujal direktivní přístup, ale z důvodu nedostatečné kontroly postupů a chování matky nebyl dále znovunavázaný kontakt otce a syna rozvíjen.
Zdroj:
http://www.ditevkrizi.cz/wp-content/uploads/2017/07/%C4%8C%C3%AD_je_to_hra-1.%C4%8D%C3%A1st.pdf
Kazuistika 3
Johanka (12 let), kolapsové stavy, zvýšená kontrola váhy, hubnutí, nechutenství, depresivní symptomatologie, psychosomatické potíže, hospitalizovaná na dětském psychiatrickém oddělení. „Před dvěma měsíci byla mezi našima hrozná hádka, teda hádali se už dřív, ale to táta jezdil s kamionem, takže byl přes týden pryč. Přes víkend s námi nebyl, chodil s kamarády do hospody, kde se opil. Pořád mámu podezíral, že někoho určitě má, řval na ni i před náma. Táta si mě před časem zavolal, byl opilý, ale křičel, že je máma kurva, že zatímco on vydělává peníze, ona se kurví se sousedem. A teď se dokonce chce rozvést. Jestli se rozvedeme, doufám, že s ní nezůstaneš, nebo chceš bejt stejná ku*va?ʻ Celou noc jsem brečela a klepala se, pak jsem za dva dny poprvé ve škole omdlela. Nikam nechci chodit, jen se klepu a brečím. Teď jsem v nemocnici, chodí za mnou oba dva, ale máma mě připravuje na to, že ho stejně opustí. Myslí si, že za to, že jsem skončila v nemocnici, může on. Vůbec nevím, co budu dělat. S mámou si víc rozumím, byly jsme pořád spolu, když byl táta pryč. Táty se bojím, ale je mi ho taky líto, že zůstane úplně sám. Když jsem ho viděla, jak brečí a umlouvá mámu, aby ho neopouštěla, chtěla jsem mámě říct, ať to nedělá, že ji přece mám rád.“
Zdroj:
https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/problemy-v-rodine/vychovne-problemy-v-dysfunkcnich-rodinach.shtml