Dítě s potřebou zajištění bezpečného stabilního prostředí (děti vyjadřující potřeby útěkem)



Útěk lze definovat jako určitou variantu únikového jednání. Jedná se o formu obranného mechanismu, když dítě neví, jak naložit se situací, ve které se nachází, a ze které nevidí východisko. Prostředí, ve kterém se v daném okamžiku nachází, vnímá jako ohrožující nebo jinak nepřijatelné. Pokud dítě utíká z domova, může to být signál, že rodina nefunguje jako zdroj jistoty a bezpečí a ve své funkci nějakým způsobem selhává.

Útěky lze rozlišit dle jejich četnosti na jednorázové a opakované, nebo podle způsobu jejich plánování na impulsivní a připravované. Příčiny a důvody útěku jsou individuální. Může se jednat např. o strach z trestu, nefunkční rodinné prostření, problémy ve škole, šikanu, strádání, nespokojenost a nesouhlas s umístěním a pobytem v ústavním zařízení, vliv vrstevníků, problémy ve vztazích, touha po svobodě a dobrodružství nebo vzdor vůči autoritám.

Jednorázové, impulzivní útěky vycházejí z neobvyklé zátěžové situace. Dítě nepřemýšlí, neplánuje, volí únik před hrozící nepříjemností. V těchto případech neutíká zpravidla daleko a pomoc hledá u kamarádů příbuzných či známých. Jedná se většinou o krátkodobé útěky, kdy se dítě podaří většinou rychle nalézt. Toto je pro něj úlevou, protože původní impulzivitu vystřídala úzkost.

Další formou jsou útěky připravované a plánované, kdy dítě utíká s rozmyslem a má cíl. Má dopředu promyšleno, kde se bude zdržovat a od koho bude žádat pomoc. Může se jednat o dlouhodobé a opakované útěky tzv. chronických útěkářů. Tato forma útěku je považována za velmi závažnou. Jsou časté u dětí z nefunkčních rodin, deprivovaných, týraných či zneužívaných.

Toulání je charakterizováno dlouhodobým opuštěním domova, které většinou navazuje na útěky. Může být výrazem nedostatečné citové vazby k lidem a zázemí, které je dysfunkční, dítěti na něm nezáleží nebo je odmítá. Může se toulat samo nebo v partě. Bývá často propojeno s dalšími odchylkami v chování, sloužícími jako prostředek k zajištění obživy – krádeže, prostituce aj. U dospívajících je riziko, že se toto chování stane návykem (https://pedagogika.skolni.eu).

Dle Matějčka (1991) je možné rozlišovat dvě formy útěku dle jejich motivace:

1. útěky jako impulsivní, zkratkovité jednání
2. útěky většinou jako připravované a plánované jednání, tato forma útěků bývá většinou závažnější.

Nutné je také zmínit „tzv.chronické útěkáře“, kteří utíkají opakovaně a mohu být pohřešováni půl roku i více let.

Dále rozlišujeme, odkud dítě utíká, zda od rodiny či z ústavního zařízení, obě tyto varianty mají svá specifika. Děti a mladiství utíkají z domova většinou kvůli dysfunkčnímu rodinnému prostředí, násilí v rodině či neobvyklé zátěžové situaci. Děti a mladiství utíkají z ústavního zařízení tak činí také z různých důvodů jako např.: adaptační šok, vliv kolektivu, touha po svobodě, strach z toho, co se kolem něj odehrává (šikana, drogy), či kvůli špatnému vlivu rodiny.

Útěk dítěte z domova
Saša (9 let) z Plzně nepřišel jednoho dne odpoledne ze školy. Nikomu se neozval a nedorazil ani druhý den na vyučování. Chlapec byl zvyklý cestovat sám, byla prošetřována možnost, zda se mu cestou něco nestalo. Policie pátrala i v obci N., kde Saša dříve bydlel. Pátrání nakonec skončilo kolem osmé hodiny večerní, kdy byl chlapec nalezen v blízkosti plzeňské věznice Bory. Chlapec nebyl zraněn a z domova utekl sám. Noc strávil chlapec u kamaráda. U chlapce došlo několik týdnů před útěkem k výraznému zhoršení prospěchu ve škole. Vyšlo najevo, že v té samé době nastoupil chlapcův otec, na kterém byl velmi závislý, do výkonu trestu odnětí svobody právě na plzeňských Borech. Podle psychologa byl chlapcův útěk impulzivní reakcí na dočasné odloučení od milované osoby. Psycholog dále doporučuje, aby na příští návštěvy do věznice za otcem chodila nejen matka, ale i Saša, aby se podařilo dále udržet otcovsko-synovský vztah.

Zdroj: Metodická příručka typologie situací a služeb pro rodiny s dětmi, Sociotrendy, 2015, s. 86
MATĚJČEK, Zdeněk. Praxe dětského psychologického poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 335 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-24526-9.

Pedagogika.skolni.eu. 2018. Etopedie [online]. Praha. [22. 2. 2018]. Dostupné z: https://pedagogika.skolni.eu/specialni-pedagogika/etopedie/

MPSV. 2015. Metodická příručka typologie situací a služeb pro rodiny s dětmi [online]. Praha: MPSV. [22. 2. 2018]. Dostupné z: http://www.pravonadetstvi.cz/files/files/1_1-Katalog-situaci-a-sluzeb.pdf

Další materiály
Závazný pokyn policejního prezidenta č. 28/2009, o pátrání



www.mpsv.cz
© Copyright 2017 - 2020, všechna práva vyhrazena - Ministerstvo práce a sociálních věcí